Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Po stopách slavných severských detektivů

19. 05. 2017 13:50:36
Troufám si říct, že pro Středoevropany je Skandinávie stále opředená mýty, tajemnem a troškou té mysteriózní polární noci, která probouzí ty nejniternější tužby.

Tyto země Trolů a temných pohádek ale poslední dobou neoddiskutovatelně poutají především slavnými krimi-romány a ještě slavnějšími detektivy, které pro nás, čtenáře, autoři vymysleli. Ponurost příběhů jednoznačně podněcuje fascinaci těmito zeměmi, tak proč nezavítat k samotným dějištím příběhů?

Carl Mørck z oddělení Q

Mørck je sice svérázný, ale i otevřený novým myšlenkám, které však nejprve musí v klidu vstřebat. Jeho pomalé tempo může pro neznalé působit jako ostrý kontrast s životem v hlavním městě Dánska. Ovšem Kodaň, která se rozkládá zhruba 100km severně od Německa na ostrově Sjælland, přesně odpovídá povaze asi nejslavnějšího dánského detektiva i jeho oddělení, jež se nachází kdesi ve sklepení kodaňské policejní stanice.

Kodaň od rána do večera pulzuje životem, je multikulturní, nebojí se uměleckých či společenských experimentů, ale navenek působí klidně a konzervativně. Historické centrum, které se rozkládá od radnice, přes dlouhou nákupní zónu Strøget, až po botanickou zahradu, vás nezklame, pokud bažíte po historii a fotogenických monumentálních stavbách. Najdete zde nejen ty největší tahouny jako Rosenborg, tedy sídlo korunovačních klenotů, Nyhavn, malebný kanál, bývalý „red light district“, kam chodili všichni připluvší námořníci pít a kupovat si milé kodaňské ženy, ale i Christianborg, který dal základ moderní Kodani.

Na jeho místě byl ve středověku, ve 12. Století, na základě žádosti politika a arcibiskupa Absalona, postaven opevněný kostel, který byl pojmenován Havn. Byl na významné námořní, obchodní křižovatce, takže nikoho neudivilo, že se postupně rozrostl a vytvořil Kobenhavn.

V současné době je Christianborg postavený na troskách původních staveb, jelikož Kodaň, stejně jako Londýn, několikrát lehla popelem, než nešikovné doškové střechy a dřevěné stavby nahradily kamenné. Christianborg svým tvarem v současné době připomíná podkovu, na jejíž pravé straně zaujímají významné místo stáje, kdysi plné kladrubských koní, a celý komplex obtéká kanál Slotsholmskanalen, což jen potvrzuje, že celé město je tvořeno spletí převážně symetrických vodních děl, nádrží a nepřeberných, různě starých budov.

Jednou z typických ukázek jsou umělá jezera u čtvrti Nørrebro, kde se konají různé akce, podobně jako na pražské náplavce, nebo růžicovité hradní příkopy kolem královských kasáren Kastellet, jež jsou jakousi vstupní branou k soše malé mořské víly. Tento zprofanovaný symbol, který osahávají ruce bezpočtu turistů z celého světa, by měl připomínat Hanse Christiana Andersena, nejslavnějšího dánského pohádkáře, který ve svém mladším období trávil pár let v Kodani, kde se snažil uživit jako neúspěšný zpěvák. Síti kodaňským vodních cest, průplavů a kanálů vévodí zcela rozhodně čtvrť Christianhavn. Někdy se jí podle charakteru národního parku jižní Floridy přezdívá „kodaňské everglades“. Ovšem než se prokoušete k podivně tvarovanému, polodivokému rybničnímu systému, který svým tvarem z ptačí perspektivy připomíná královskou korunu, sem tam obestavěnou chatami a obrostlou neudržovanými křovisky a stromy, musíte projít moderní čtvrtí sklo-ocelových budov, protkanou myriádou vodních cest. Vaše kroky by měly dále pokračovat historickou čtvrtí původního Christianhavnu, tedy přístavu krále Christiána IV., a nakonec nechvalně známou Christianií. Squatterská komunita v téhle části obydlela nepoužívané sklady na pozemcích královského námořnictva, vyhlásila autonomní území, pořádá divoké koncerty, party, festivaly a odmítá platit daně! Když vám v Kodani někdo řekne, že se zde dá sehnat úplně všechno, tak to myslí doslova. Od tvrdých i měkkých drog, přes ojetá kola, až po nefunkční motorky.

Čtvrť Christianhavn by mohla být dobrým zdrojem informací, ale i problémů pro Carla Mørcka, a rozhodně je nejpoutavější a nejzajímavější čtvrtí pro turisty, kteří zde krom zmíněného naleznou funkční námořní válečnou loď, používaná těžká děla a kulomety, malebné budovy a kasárny námořnictva, možnost koupání a rybaření na nejsevernějším cípu, ale i budovu bývalých papíren, ve které je po celou sezónu food festival, cenově dostupný všem. Zároveň je na této straně průplavu moderní opera, která skýtá výhled na impozantní Amalienborg na opačném břehu, sídlo královské rodiny.

Podle leteckých snímků a měření je Kodaň nejzelenějším evropským městem, což dokládají i 8km z centra na severo-východ položené utterslevské mokřady, kolem kterých vedou nádherné cyklostezky, které pokračují skrze rozlehlé městské parky krásným zeleným obchvatem zpět do centra města.

Celý městský kolorit se zdá být podřízen kolům a jejich majitelům, kteří využívají všudypřítomné cyklo-pruhy, umožňující čistý a bezproblémový průjezd městem. City-bike si můžete půjčit za 25 DKK/hodinu a kolo vrátit kdekoliv jinde, navíc řada hotelů a hostelů má vlastní půjčovny. Stinnou stránkou cykloprovozu je fakt, že v průměru každých 7 minut dojde ke krádeži kola. Nikoho to však neodradí, fluktuace kol a majitelů je nepřeberná a každý turista by měl vidět Kodaň i ze sedla kola.

Kodaň je prostě krásná a nabízí uspokojení a zábavu všem. Nedivím se, že Jussi-Adler Olsen stvořil kodaňského Carla Mørcka a jeho postavu ubytoval na ne zas tak od centra vzdálené periferii. Jedná se totiž o impozantní město, jehož atmosféra ostře kontrastuje s ponurostí Olsenových detektivních příběhů. Navíc, Carl Mørck je především nadprůměrně inteligentní bonviván, proto se zdá být přítomnost čtvrtého největšího pivovaru světa Carlsbergu, který se nachází kousek od Amageru, kde Mørcka na začátku kariéry ošklivě postřelili, určitým logickým prvkem.

Harry Hole, geniální alkoholik z Osla.

Každý určitě zná alespoň jeden název z více jak deseti bestsellerů Jo Nesbøho, jelikož všechny disponují neotřelými tituly jako Červenka, Švábi, Netopýr, Nemesis, či Sněhulák, ovšem samotná jména románů neodkazují na nic v Oslu.

Tmavé, krátké dny a zima, které Nesbø tak rád využívá pro dokreslení atmosféry, vůbec neodpovídaly tomu, co jsme po osmnácti hodinové plavbě z Kodaně do Osla zahlédli z horní paluby jedenáctipodlažního trajektu. Před námi se otevřel sluncem prosycený osloský fjord, kterému krom řady mrakodrapů dominovala zejména opera z bílého mramoru a skla. Jedná se o jeden ze symbolů města, který je provedením zdánlivě minimalistický, ale ve skutečnosti je okázalý a určitě si zaslouží své místo na břehu moře v centru Osla. Dalším monumentem, který na první pohled zaujme, je vysoká dvouvěžová radnice, která v ranním slunci svítí do dálky, takže o pevnost Akershus po její pravé straně jen sotva zavadíte pohledem. Možná je to právě účel této vojenské stavby, ačkoliv pravdou je, že její přítomnost na snímku jednoznačně zkrášlí kompozici fotografie.

Vše, co vidíte z lodě, znáte z knih. Ekeberg, Holmenkollen, Aker brygge, Kvadraturen, Grønland a další. To, že vše máte jako na dlani, je způsobeno tím, že historické centrum je malé a Oslo se dál rozkládá v kopcích a táhne se až za horizont.

Ubytovali jsme se kousek od hlavní třídy Karl Johans gate, která se vine celým historickým centrem od vlakového nádraží až po královský palác s rozlehlými zahradami, které slouží především lidem a dá se v nich, krom grilování, dělat cokoliv. Zajímavostmi královských zahrad jsou zasklený altánek, ve kterém princezna zřídila miniknihovnu, záhon luštěnin, demonstrující potřebnost těchto plodin v zemích třetího světa, coby zdroje bílkovin, a plakáty pojednávající o královské rodině a zálibách některých jejich členů.

Ale zpět k moři!

Od radnice je řada možností, kam jít, či vyplout. Za deset minut dojdete k muzeu a výstavám moderního umění v Tjuvholmenu, kde se dá i koupat v osvěžujícím moři, nebo dojedete přívozem k trojici muzeí, která se rozprostírají na poloostrůvku většího poloostrova Bygdøy.

Jedná se o muzeum Kon-Tiki, které je věnováno hlavně Hayerdahlovým plavbám v atypických člunech a jeho přínosu vědě i společnosti, muzeum námořní dopravy a moře, věnující se v různých interaktivních oddílech různému využití moře od jihu k severu Norska, a muzeum asi vůbec prvního ledoborce Fram, který na přelomu 19. a 20. století brázdil zamrzlé mořské proudy a nyní se v celé své kráse tyčí uprostřed výstavní haly tvořící muzeum. Jeho konstruktér Fridtjof Nansen nebyl jen vědec, objevitel a polárník, ale dokonce i diplomat, který se angažoval ve Společnosti národů a uplatnil se v řadě mírových jednání. Odměnou mu za to byla v roce 1922 Nobelova cena míru. Environmentální charakter těchto muzeí podtrhuje i fakt, že samotný Thor Hayerdahl se v 70. letech zasadil o přísné omezení vypouštění toxických látek do moře tím, že svědčil po plavbě na Ra I. u veřejného tribunálu, kde prokázal na řadě skutečností vysokou míru znečištění moře motorovými oleji.

Posledním, ale neočekávaným muzeem bylo muzeum věnované lyžování. Na rozdíl od ostatních tří budov se nenacházelo na poloostrově Bygdøy, ale na kopci Holmenkollen v olympijském areálu pod obřím skokanským můstkem.

Ano, je to ten samý můstek, na kterém Harry Hole skoncoval se skoro mystickým Sněhulákem. Dojeli jsme k němu metrem, které ovšem hned za centrem vystupuje k povrchu a připomíná spíše příměstský vlak, jelikož se jeho trať klikatí mezi pitoreskně tvarovanými norskými domky v relativně hustých lesích.

Ověřili jsme si, že lze opravdu vylézt až nahoru jako v knize, aniž byste museli platit vstupné do muzea, ovšem je to zakázané, tudíž jsme obětovali 130 NOK, abychom se přiučili a pokochali se výhledem na celé Oslo. Je to vskutku krásný areál a patří k němu i několik sjezdovek. V létě ho využívají běžkaři k tréninkům a přípravám na zimu.

Zjistili jsme, že pro nás, pro Čechy, by bylo z platu úředníka velice těžké stát se v Oslu alkoholikem. Přestože jsou zde různé služby jako třeba ubytování či potraviny levnější než v Kodani, cena za alkohol je tu velice tvrdě nadsazená. Norsko je ale asi bohatá země, která umožňuje policistovi jako je Harry, chlastat týden v kuse.

Joona Linna, vlk samotář

Dalším severským hrdinou je komisař, který ovládá krav magu, střelné zbraně i školu smyku stejně dobře jako James Bond. Operuje po celém Švédsku, jeho rodné kořeny sahají daleko na sever, ale jeho doménou je Stockholm. Autorův pseudonym Lars Kepler v sobě ve skutečnosti ukrývá manželskou dvojici Ahndorilových. Zdá se tedy, že nejen samotný Stockholm nabízí po důkladnějším prozkoumání zajímavé věci.

Tohle město jsem navštívil před dvěma lety v rámci vědecké konference a hned mě zaujalo, že se celé rozkládá v husté síti zátočin a souostroví, jež společně vytváří spletitou, zeleno-modrou mozaiku. Ne nadarmo se tomuto městu přezdívá Benátky severu.

Jasnou dominantou a zároveň nejstarším historickým centrem je ostrov Gamla Stan, na kterém jsou úzké uličky lemovány barevnými domy, nachází se zde hrad Tessin, velký kostel Storkyrkan nebo královský palác Kungliga Slottet, kde se každý den v 12.15 v rámci přehlídky střídá vojenská stráž. V různých zákoutích této čtvrti na vás číhají malé, trochu dražší, ale o to příjemnější hospůdky, kam by měl každý žíznivý turista zavítat.

Naproti Gamla Stanu je dominantní radnice, charakteristický symbol města, který pozná z fotografií určitě každý, i když možná netuší, o jakou stavbu se jedná.

Chodil jsem Stockholmem celé dva dny, než začala konference, a nic konkrétního jsem neočekával, ani nehledal. Metro jsem použil jen jednou nebo dvakrát, abych toho viděl pokud možno co nejvíc, a to, co jsem spatřil, mě naprosto okouzlilo. Stejně jako v Kodani a v Oslu, má i Stockholm zvláštní atmosféru, kterou umocňuje všudypřítomná voda a takové to specifické severské světlo, které halí fotografie to temnějších barev, přestože je slunečno.

Přívozem jsem se dostal přes řadu zastávek na ostrov Djurgården, kde je skanzen a spousta muzeí. U mola je hned zábavní park a pár metrů za ním muzeum Abby. Nešel jsem tam, nechtělo se mi, jejich hudbu nemusím a cenově to nebylo tak přívětivé, ovšem zajímal jsem se o Vasu.

Loď Vasa je asi nejslavnější švédská loď, která si dobyla slávu tím, že hned za přístavem ztroskotala.

Představte si bujaré oslavy 17. století, loď, která hrdě nese název královské dynastie, rozjařilé námořníky obsluhující děla, slavnostní salvy a vítr, který naklonil loď tak, že střílnami pronikla dovnitř voda a potopila loď. Při této tragédii zahynulo asi třicet námořníků a vrak až v roce 1956 objevil Anders Franzén. Záhy se přistoupilo k vyzvednutí a Vasa teď, podobně jako Fram v Norsku, dominuje svému muzeu.

Djurgården je zelený ostrov, a tak jsem se po zbytek dne procházel lesoparky, kterých je mimochodem ve městě bezpočet.

Jedním ze známějších je park rozprostírající se poblíž univerzitního kampusu Karolinska, stejnojmenné akademie věd a nemocnice, ve které v prvním díle dosavadní pentalogie o Linnovi, Hypnotyzérovi, léčili chlapce s posttraumatickou stresovou poruchou. Tato zelená oáza se jmenuje Hagaparken a nacházejí se zde různé podivné stavby, které si král přivážel ze svých cest. Najdete zde jakýsi turecký stan, připomínající cirkus, stáje, které vypadají jako pouťová atrakce, a mnoho dalších skvostů. Nebyl by to park, kdyby nebyl udržovaný, a proč ne v anglickém stylu?

Chlapec z Hypnotizéra byl ve skutečnosti vrah, který po probuzení utíkal komisaři přes hřbitov přilehlý k nemocnici. Věřte mi, stojí za vidění. Jedná se o majestátní místo, které hrdě odráží vážnost a ctihodnost svého poslání.

Na závěr jsme se skupinkou českých vědců navštívili Ericsson Globe, kam jsme jeli metrem, které stejně jako v Oslu vede kus od centra po povrchu. Na zastávku Globe vedla trať vysoko nad zemí a nám se naskýtaly nádherné, malebné výhledy na podzimně zbarvené listnaté stromy a lesy kolem vod jižního Stockholmu.

Globe je něco jako naše O2 aréna, s tím rozdílem, že vás na kulatou střechu zavezou dvě skleněné koule, načež se vám naskytne úžasný výhled na město, podobně jako z Londýnského oka. Zdá se až nepatřičné, že město, jako je tohle, může inspirovat k tak brutálně syrovým příběhům z těch nejděsivějších koutů lidské mysli.

Tímto jsem zdaleka nevyčerpal severské hrdiny. V Kodani žije ještě bývalý agent Cotton Malone Stevea Berryho, v Norsku operuje Holger Munch a Mia Měsíční paprsek Samuela Bjorka a ve Švédsku není nikdo slavnější než Larssonův Mikael Blomkvist. Řada těchto knih byla zfilmována a věrně předává atmosféru příběhů dál. Co však předat nemůže je osobní zkušenost a krása těchto velkých evropských měst, proto vám z celého srdce doporučuji vidět tu nádheru na vlastní oči. Je na vás, jestli si vyberete letní měsíce, které odporují atmosféře knih, nebo zvolíte sugestivnější podzim. A abych parafrázoval úryvek z Žízně: Dlouhé letní dny jsou únavné, mnohem lepší pro obyvatele Osla je podzim, kdy se město ukládá k zimnímu spánku, je zádumčivější, poklidnější, turistický ruch utichá a střídá ho klidná všednost v klasickém tempu, na které jsou tamní obyvatelé zvyklí.

Pro nás je ale léto a možnost koupání tím hlavním, tudíž dobře zvažte veškeré aspekty!

Autor: Aleš Dvořák | pátek 19.5.2017 13:50 | karma článku: 10.27 | přečteno: 213x

Další články blogera

Aleš Dvořák

A tak jsem běžel pražský maraton...

Je to můj druhý maraton, pomyslím si. Vím, do čeho jdu, s čím se budu potýkat a zároveň si uvědomuji i skutečnost, že v příštích 300 minutách se může stát naprosto cokoliv.

10.5.2017 v 17:28 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 201 | Diskuse

Aleš Dvořák

Běhej Lesy - Brdy

Byl jsem upozorněn, že můj původní článek obsahuje reklamu a byl smazán, tak snad teď už to bude v pořádku. Jedná se o recenzi na běžecký závod Běhej Brdy s přidanou hodnotou :)

2.5.2017 v 8:29 | Karma článku: 7.86 | Přečteno: 141 | Diskuse

Aleš Dvořák

Běhej lesy Brdy

Podmanivá divočina Brd a stovky nadšených lidí obdařených spíše (ne)talentem běžet. https://behejlesy.cz

28.4.2017 v 17:22 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 133 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Maceček

Srí Lanka - ráj a peklo...část 1

Jedu s mým mladším bratrem vstříc dobrodužstvím začínajícího podnikatele do země, kterou vyhledává více a více evropanů a stále voní skutečnou exotikou nezkaženou masovým turismem... Life is holiday PART 1.

21.11.2017 v 22:00 | Karma článku: 8.17 | Přečteno: 210 | Diskuse

Vladimír Hauk

S Mel na skútru jsme objevili zapomenuté čínské město

Mel učí v Guilinu angličtinu. Výlet na skútru byl její nápad. Nadšeně jsem souhlasil. Po cestě do středověkého města Daxu jsme zabloudili. Náhodou jsme tak objevili ruiny města jiného. S tajemným názvem Xiong Cun.

21.11.2017 v 19:36 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 209 | Diskuse

Milan Zajic

Když je neslunečno .....

Většinou jsem dávat fotografie, na kterých září slunce, obloha je modrá, květiny kvetou, nebo bělostný sníh září. Ale každý den zde není zalitý sluncem .......

21.11.2017 v 9:05 | Karma článku: 6.85 | Přečteno: 125 | Diskuse

Veronika Klesnilová

Ze života letušky

Za chvíli bychom měli startovat. Očima automaticky projíždím kabinu před sebou. Jedna rodinka s dítětem,...

21.11.2017 v 8:26 | Karma článku: 27.80 | Přečteno: 3508 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky V

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

21.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 19.57 | Přečteno: 396 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 532
Možná snílek a dobrodruh. Mám rád všechno nevšední a nesnáším pasivní přístup. Osobně věřím, že blog nemá sloužit k ovlivňování mas, ale k pobavení a načrtnutí jiného úhlu pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.