Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Běhej Lesy - Brdy

2. 05. 2017 8:29:43
Byl jsem upozorněn, že můj původní článek obsahuje reklamu a byl smazán, tak snad teď už to bude v pořádku. Jedná se o recenzi na běžecký závod Běhej Brdy s přidanou hodnotou :)

Start závodu se dal předem odhadnout.

Čekáte ve štrúdlu běžců a nevěřícně kroutíte hlavou, když se po prásknutí pistole nic nestane. Vaše tělo se nezačne prudce pohybovat směrem dopředu, statická energie se nezačne pozvolna přelévat do kinetické a vaše hladina adrenalinu stoupá jen pozvolna. Je to dáno tím množstvím lidí, kteří stále stojí před vámi nebo se jen malinkými krůčky geischy pohybují vpřed. Ne zcela efekt trychtýře – tam když nestíhá mizet voda, tak přeteče. Tady se prostě jen zastaví čas ve vaší hlavě, přitom ale dál ubíhá stejně rychle. Je to relativní, jde přeci o dobré umístění, takže po chvilce vám tyto okamžiky přijdou jako věčnost.

Pak se dáváte do pohybu, probíháte čipovou bránou a zatáčíte na lesní cestu pro jedno auto. Dav před vámi vás zdržuje, dav za vámi vás tlačí, a tak mezi těmito mlýnskými kameny máte takřka ideální běžecký rytmus. Scott Jurek ho označuje jako 180 kroků za minutu, krátké kroky, minimum energie v odrazu, nášlapy hlavně na špičku, simulovaný sprint ve vytrvalostní rychlosti.

Pak však nastane první kopec. Funguje jako všechny kopce. Roztrhá lidi. Oddělí zrno od plev. Já se svou hroší vahou bych měl zapadat dle zákonů fyziky a gravitace skoro až na dno v daném sítu. Dalo by se říct do plev, ale jelikož už pár let běhám, svou nemotornost kompenzuji zkušenostmi a kondicí a držím se někde v polovině pole.

Závod se jmenuje Běhej lesy Brdy, a tak mě ani nepřekvapí, když z lesa vyběhneme do dalšího lesa. Kopec se zdá být nekonečný a v konečném výčtu takový opravdu byl. Měl 4 km a to mu ještě trochu krátím ta místa, kde nekonečně dlouhou dobu přechází konvexní profil do toho konkávního.

Přichází stanoviště s pitím, šestý kilometr. Je zima, místy sněží, místy jen prší. Na stanovišti mají jen ledové drinky. Nemám na ně chuť, ale žízeň je značná, navíc se mi chce čůrat. Je to stresem. Kromě adrenalinu mi v těle určitě koluje i kortizol, který se sice stará o zachování hladiny glukózy v krvi, ale zároveň zvyšuje diurézu, tedy potřebu čůrat, zároveň se podílí na udržení osmotické rovnováhy, což ve vás možná může probouzet nutkání dát si tonický nápoj. I já tak činím, ale mrznou mi od něj ruce, tak zbytek vylévám a mířím dál. Přitom za hodinu vypotí běžec 0,5 – 1 l vody. Při ztrátě tělesné vody odpovídající 4 % vaší váhy dojde k poklesu výkonnosti až o 40 %. Já mám nadváhu, a v důsledku toho musím tělo více chladit, a jak jinak než potem. Je to začarovaný kruh: zima – voda – ještě větší zima – dehydratace. Musel bych ale vypotit 3,6 kg, abych výkonnostně selhal, což se díky zimě, možnosti pít a pouhým 22 kilometrům nemá šanci stát.

Smiřuju se s tím, že se napiju až v dalším checkpointu. Ten se nachází za krásným lesem, kde měkké podloží téměř hladí mé bolavé nohy. Vzápětí je ale chladí hlubokými loužemi, které nelze oběhnout, a nakonec po přechodu na asfalt v totálně rozmáčených teniskách podléhají mé nohy masáži o síle několika tisíc rybiček Garra Rufa.

Napil jsem se, dal jsem si tyčinku a banán a vyrazil na svůj jedenáctý kilometr. Běželo se po hrázi mezi Hořejším a Dolejším padrťským rybníkem, kde už začínala ona zapovězená zóna, která byla donedávna nepřístupná. Ovšem nyní s otevřením a zavedením CHKO Brdy došlo k velkým změnám. Trochu paradoxní je, že z pohledu botaniků údajně nejde v brdských lesích o nic převratného stran flóry, ovšem na oněch loukách, které byly tak těžce zkoušeny těžkou vojenskou technikou, se vyskytují vzácné rostliny, které je třeba chránit. Sami ochránci s nadsázkou tvrdí, že by to potřebovalo jedno dvě cvičení ročně, aby se krajina trochu revitalizovala a dozrála, aby nemuseli dříve pravidelně decimovanou krajinu obhospodařovat nějakým podivným způsobem sami s pomocí rekutátorů a dalších věcí. Naštěstí CHKO samo o sobě nepovoluje branné dny, a tak se zaměstnanci CHKO budou muset smířit s pravidelnou prací.

No, nic. Za rybníky začal další výrazný kopec. Míjeli jsme běžce krátké 12km trati, zdravili se s nimi a obdivovali jejich tempo. Za mnou se vyloupli dva pánové, o hlavu vyšší a 20 kg těžší, kteří však celou dobu diskutovali, aniž by se zadýchali. Já jsem v té době již sotva popadal dech a každý nevidomý, který by se ke mně přiblížil, by si snad musel myslet, že probudil medvěda ze zimního spánku. Myslím ale, že tento závod nebyl určen pro slepce. Pánové se bavili o svých úspěších, o ultra-sky maratonech, a tak mi bylo hned jasné, proč jim dané kopce nečiní žádnou potíž. Než jsem jim však utekl, vyslechl jsem si dojemný příběh jednoho z nich, který se narodil kousek od místa startu, jeho tatínek zde prožil celý život, také běhal, a když se konečně otevřela vojenská oblast, kde si jako kluci hráli, rozhodl se tatínek, že poběží, aby se podíval do míst, která měl rád. Bohužel před závodem zemřel, a tak teď jeho syn běží za otce v podstatě osobní memoriál.

Oklikou jsme se vrátili k stavidlu již dříve spatřeného Hořejšího rybníku a pak už jsme směřovali na poslední občerstvení na šestnáctém kilometru. Celé to měl pochopitelně pod palcem Enervit, který dal k dispozici řadu svých výrobků. Je to dvorní dodavatel Radka Jaroše, který v poslední době bez jejich doplňků nikam neleze. Nevím, jak to zvládal dřív, asi prostě byl mladší a nepotřeboval podobné lyofilizované dobroty.

Za zmínku stojí právě jejich nápoje, které míchají pořadatelé od oka. Nevýhodou však je, že běžec vypotí spoustu vody a málo minerálů, takže na kratších závodech, jako je tento, je podstatnou nedostatkovou složkou právě voda. Její lepší vstřebání zajistí třeba glukóza nebo slabá koncentrace sodíku. Tím, že trpíte mírnou dehydratací, je třeba dbát na to, abyste do těla dostali hypotonický drink, což je velmi slabý roztok iontů nebo právě samotná voda. Nedoporučuje se izotonický ani hypertonický drink. Poslední zmiňovaný zvýší hladinu minerálů ve střevech natolik, že tělo to má potřebu kompenzovat z vlastních zásob, do střev začne pumpovat vodu a tím se ještě více odvodní. Dotýká se to pak vašeho výkonu, stavu svalů, míry křečí a podobně. Izotonický drink nemusí být takové zlo, ale proto, že neznáte svůj aktuální fyziologický stav, byste měli být opatrní. Nejlepší je samotná voda a trocha ovoce.

Mimochodem efekt hypertonického roztoku se využívá u přírodních substancí třeba při rýmě, kdy si koncentrát mořského soli aplikujete do nosních dírek a vysušíte si napuchlou sliznici, díky čemuž můžete chvíli volně dýchat.

Za posledním stanovištěm se nám neexistující bohové lesa odměnili tím, že první čtyřkilometrový kopec kompenzovali posledním 4km seběhem. Probíhali jsme louky, lesíky, stráně, potoky, říčky a brody a všechna ta neokázalá krása v sobě kombinovala dynamiku lesa, živoucí makrokosmos plný síly a jara.

Cílová rovinka měla 500 metrů a předcházelo jí přibližně kilometrové stoupání, jehož sklon byl již za hranicí, která je pro samostatně se pohybující vozíčkáře považována za bezpečnou. Díky tomu jsem těch 22 km nezvládl za 2 hodiny.

Na závěr...

Závod to byl přenádherný, občas se díky davům bylo těžké dostat kdekoliv v zázemí na řadu, ale na atmosféře celého podniku to rozhodně neubralo. Zázemí bylo rozmístěné v opuštěné vísce kdesi za vesnicí Skořice, takže celkově ponurá atmosféra deštěm nasycených lesů tak dostala ještě intenzivnější barvy, právě díky podmínkám kolem. A jelikož jsem fandou noirových filmů a severských temných detektivek, tento závod mi přirostl k srdci právě díky atmosféře.

Autor: Aleš Dvořák | úterý 2.5.2017 8:29 | karma článku: 7.86 | přečteno: 127x

Další články blogera

Aleš Dvořák

Po stopách slavných severských detektivů

Troufám si říct, že pro Středoevropany je Skandinávie stále opředená mýty, tajemnem a troškou té mysteriózní polární noci, která probouzí ty nejniternější tužby.

19.5.2017 v 13:50 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 201 | Diskuse

Aleš Dvořák

A tak jsem běžel pražský maraton...

Je to můj druhý maraton, pomyslím si. Vím, do čeho jdu, s čím se budu potýkat a zároveň si uvědomuji i skutečnost, že v příštích 300 minutách se může stát naprosto cokoliv.

10.5.2017 v 17:28 | Karma článku: 11.00 | Přečteno: 185 | Diskuse

Aleš Dvořák

Běhej lesy Brdy

Podmanivá divočina Brd a stovky nadšených lidí obdařených spíše (ne)talentem běžet. https://behejlesy.cz

28.4.2017 v 17:22 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 128 | Diskuse

Další články z rubriky Letní běh

Matus Zahoransky

Skrátka neuveriteľné.

Sú v živote veci alebo zážitky, ktoré vám pripadajú ako neuveriteľné. Napríklad som ani netušil, aký mám vynikajúci francúzsky prízvuk.

25.7.2017 v 14:57 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 222 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Běháš, běhám, běháme... i bílý kůň přišel

Běhají po cestách i necestách, lidé nejrůznějšího věku i profesí. Nemusí být Emilem Zátopkem nebo Usainem Boltem. Stačí běhat pro radost a zdraví. Anebo pro psí útulky. To jsem zažila v Klášterci nad Ohří v zámeckém parku.

2.7.2017 v 9:44 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 141 |

Lucie Hrdličková

Překážkový běh Lutic Run Litice

Není běh nuda? Co zkusit překážkový běh? Ne Predátora ještě ne. Jen takový běh na pohodu v Liticích v přírodě.

4.6.2017 v 17:14 | Karma článku: 6.48 | Přečteno: 275 | Diskuse

Pavla Okálová

Když já nevidím tebe, ty nevidíš mě!

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila...... Dnes na téma: Vidím, cítím, chápu, mluvím "modře", aneb myšlenkové pochody v praxi.

7.4.2017 v 0:35 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 723 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 524
Možná snílek a dobrodruh. Mám rád všechno nevšední a nesnáším pasivní přístup. Osobně věřím, že blog nemá sloužit k ovlivňování mas, ale k pobavení a načrtnutí jiného úhlu pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.